Už je tady jaro?

Právě uplynulý víkend měl snad všechny charakteristiky prvních jarních dnů. V ranních hodinách se místy vyskytovaly mlhy, odpoledne ale už bylo na většině území skoro jasno, odpolední teploty se pohybovaly až na +10 °C a v horských oblastech foukal čerstvý nárazovitý vítr. Také délka dne se výrazně prodlužuje. Slunce nad střední Evropou svítí již až 10 hodin denně. Prvního astronomického jarního dne se ale dočkáme až za necelých 5 týdnů.

Jaro máme v mysli spojeno nejen se sluncem a rostoucími teplotami, ale také se začátkem vegetační sezóny a tedy prvními kvetoucími rostlinami a čerstvě zelenou trávou. Letos po teplém podzimu, kdy leckde podruhé vykvetly kaštany, či některé keře, bylo období vegetačního klidu velmi krátké. Již minulý týden se totiž objevily sněženky, či dokonce rozkvetlé kočičky. Najdou se místa, kde se v průběhu celé zimy udržely rozvité květy sedmikrásek.

Podzemní voda – je jí dost?

První únorová dekáda je za námi a počasí v ní spíše připomínalo druhou polovinu března. Do střední Evropy i nadále pokračoval příliv teplého vzduchu, odpolední teploty se pohybovaly až kolem 9 °C a sněhové přeháňky se vyskytovaly pouze na horách, jinde pršelo. Srážkové úhrny se pohybovaly kolem 2-4 mm denně.

Sněhu je tuto zimu opravdu nedostatek, což jistě mrzí nejvíce lyžaře, ale objevily se již i obavy o možných následcích nedostatku sněhových zásob na režim podzemních vod a možný vznik sucha v letošním roce. Jak to prozatím vypadá? Máme se bát sucha v létě?
Pokud se půjdete projít někde podél řeky, či potoka, který znáte, uvidíte, že vody v nich je více, než je běžné, a to nejen v této roční době. I když srážky, které vypadávají nejsou nijak intenzivní, vody v řekách je stále dost a hladiny neklesají. Proč je tomu tak? V zimě je oproti jarním a letním měsícům téměř zanedbatelná evapotranspirace, tedy výpar, a to v důsledku relativně nízkých teplot, spolu s transpirací, tedy výdejem vody při dýchání rostlin z důvodu mimovegetačního období. Veškerá voda, která ve formě deště spadne, tedy odtéká do vodních toků, nebo se vsakuje do půdy a doplňuje zásoby podzemní vody.
Je pravdou, že velmi významnou součástí cyklu režimu podzemních vod je sněhová pokrývka. Právě po jejím jarním tání dochází k největšímu doplnění podzemních zásob vody, a jak vydatnost pramenů, tak výška hladin podzemních vod dosahuje ročních maxim právě v březnu, či dubnu. Odtud asi pochází obava o možné sucho, protože sněhu je nedostatek. Právě ale dešťové srážky, které v průběhu letošního ledna a začátku února byly nadprůměrné vzhledem k dlouhodobým normálům, zatím bohatě podzemní vody dotují. Pokud tedy následující týdny února a března nebudou extrémně suché, není asi zvláštní důvod se sucha zatím obávat. Je třeba ale zmínit, že sucho může nastat i po zimě s velkým množstvím sněhu a velkých jarních povodních. Příkladem je loňský rok, s extrémním množstvím sněhu ještě v březnu a naopak se suchem v červenci.

Dagmar Honsová
Meteopress